

Ve středu sluníčko opět lákalo ven. Neodolali jsme - já, Staníček (zeť) a vnučka Sylvinka (Sylviášek) a šli se projít nad přehradu.


Sluníčko se snažilo, ale tam kde se nedostalo příroda připomínala zimu.


Já jsem "zuřivý fotoreportér" a nacvakám na jednom místě spoustu snímků. Jsou si podobné a přece jiné. Pak se mi velmi těžko fotky vybírají (no, půlku jsem jich stejně vyházela). A tak jsem tentokrát až tak nepřebírala a nechala to na Vás.
















Můj Sylviášek ...





Přecházíme na další místo ...





Naše cílové místo. Bohužel, přišli jsme pozdě, sluníčko pomalu odcházeko do hajan, byl opar a ubylo vody. Zátoka částečně přišla o své kouzlo, ale zase byla jinak zajímavá. Snad mi dáte za pravdu. A přebírejte ...
























Vracela jsem se domů přes hráz a zase jsem neodolala ...






To je všechno. Ahoj!
Kráááásnýý!!!!